Nemovitosti-vykup.cz

Zajímavý názor Dr. Tomáše Sokola na tzv. zásadu teritoriality při exekucích

S Dr. Tomášem Sokolem tentokrát o zásadě teritoriality

Zajímavý názor Dr. Tomáše Sokola na tzv. zásadu teritoriality při exekucích

autor. JURIS REAL

S Dr. Tomášem Sokolem tentokrát o zásadě teritoriality

Soudní exekutoři jsou zvláštní skupinou lidí. Je jich ve srovnání s představiteli jiných právních profesí málo, o to víc se o nich ale mluví.

Většinou negativně. Někdy dokonce jako by mohli za všechno zlé, co se v téhle zemi děje.

Exekutoři samozřejmě dělají chyby. A možná jich i dělají dokonce víc, než je zdrávo. Ale potřebujeme je. Už proto, že málokterá země v unii se vyznačuje tak špatnou platební morálkou podnikatelů i občanů jako ta naše.

Systém vymáhání pohledávek prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí po celá 90. léta selhával kvůli nedostatečné motivaci zaměstnanců soudu na vymožení pohledávky. Proto konečně v roce 2001 přišel zákonodárce s myšlenkou svěřit exekuce soukromým exekutorům.

Ostatně v té době měla institut soukromých exekutorů zaveden již většina evropských zemí.

Koncepčně exekuční řád pojal exekutory jako podnikatele, kteří vykonávají svoji činnost za úplatu.

A právě finanční zainteresovanost exekutora na vymožení pohledávky měla zvýšit věřitelovy šance.

O postavení exekutora jako podnikatele, jemuž stát propůjčil část svých pravomocí, není tedy pochyb.

Podnikatelé zpravidla bývají vystaveni vzájemné soutěži na trhu. Asi nejsem daleko od pravdy, když prohlásím, že čím otevřenější a širší soutěž existuje, tím vyšší kvalitu musí podnikatel prokázat, aby se prosadil. V oblasti justice to platí takřka bezvýhradně u advokátů.

Nemám-li ale jako podnikatel dostatečnou kvalitu, a chci se přesto prosadit, existují dvě cesty. První je delší a spočívá v usilovné práci na tom, aby mi kvalita stoupla. Druhou – kratší, ale v konečném důsledku zrádnou – cestou je pokus o omezení trhu a monopolní nebo alespoň dominantní postavení. A právě o to se teď v tichosti pokoušejí někteří exekutoři.

Zatímco dnes je jedním z klíčových ustanovení exekučního řádu paragraf 28, ve kterém čteme, že exekuci provede ten exekutor, kterého navrhne oprávněný (věřitel), přičemž každý věřitel si může vybrat kteréhokoli z asi 130 českých exekutorů, prosazují někteří takovou změnu zákona, která by jim zajistila vznik jakýchsi lokálních monopolů. Věřitel by tak ztratil jakoukoli možnost ovlivnit, který exekutor bude jeho pohledávku vymáhat. Soud by jejím provedením zkrátka pověřil automaticky exekutora, který má sídlo v okrese, kde bydlí nebo sídlí dlužník. A pokud jsou v okrese exekutoři dva nebo tři, vylosoval by z nich jednoho třeba počítač.

Není to moudré řešení. Ze své vlastní praxe advokáta dobře vím, že mezi exekutory jsou nebetyčné rozdíly.

A právě proto jako věřitel chci mít právo vybrat si toho, kdo bude moji pohledávku vymáhat. Na této klíčové myšlence stojí dnešní exekuční zákon a mělo by to tak určitě zůstat i do budoucna.

Pokud existují mezi exekutory přetrvávající problémy, nechť se jejich řešení hledá jinde, než v zavedení územního principu. Vzájemná konkurence mezi nimi by byla prospěšná. Jak pro ně samotné, tak především pro společnost jako celek. Pokud by jim zákonodárce zajistil dílčí lokální monopoly, ztratí jakoukoli motivaci k práci, rozvíjení vlastního úřadu a zkvalitňování jeho služeb. Proč by to dělali, vždyť přece kšeft budou mít zajištěný tak jako tak. A věřiteli, ty se modli, aby měl počítač „šťastnou ruku" (Sokol, T. Neberte mi mého exekutora. deník Hospodářské noviny, dne 24. 10. 2010, s. 10.).

Fórum

Vaše jméno:
Váš E-mail:
Text:
	Opište ověřovací kód z obrázku!
	Odesláním tohoto příspěvku poskytujete souhlas se zpracováním osobních údajů podle GDPR.