Provozuje:
Juris Real Estate

Jak to vypadá s dualismem výkonu rozhodnutí v ČR při vymáhání pohledávek?

Od 1. 1. 2013 soudy přicházejí o další část své pravomoci k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, a to ve prospěch soudních exekutorů činných podle EŘ. Výjimkou jsou případy výslovně vyjmenované v novém § 251 odst. 2 OSŘ.

Jak to vypadá s dualismem výkonu rozhodnutí v ČR při vymáhání pohledávek?

autor. JURIS REAL

I. Úvod

Od 1. 1. 2013 soudy přicházejí o další část své pravomoci k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, a to ve prospěch soudních exekutorů činných podle EŘ. Výjimkou jsou případy výslovně vyjmenované v novém § 251 odst. 2 OSŘ. Je-li přesto návrh na soudní výkon podán, dojde k jeho odmítnutí (§ 251 odst. 3 OSŘ). Zákonodárce zároveň soudům uložil, aby výkony, které dosud nebyly realizovány a které podle nové úpravy již soudy nemají provádět, předaly exekutorům. Mimoto dochází i k rozsáhlým změnám procesních předpisů upravujících vykonávací řízení.1 Tyto změny nutí k zamyšlení, podle jakých procesních pravidel je třeba postupovat při realizaci exekučních titulů, pokud byl návrh na jejich výkon (exekuci) podán do konce roku 2012.

II. Rozsah přenesení pravomoci

Pozornost je třeba věnovat především § 251 odst. 2 písm. b) OSŘ, které soudu zapovídá nařídit a provést výkon exekučního titulu, který lze vykonat podle SpŘ nebo DŘ. Tato formulace je neobratným výsledkem parlamentní změny původního vládního návrhu.2 Je třeba z ní dovodit, že soudy nevykonávají exekuční tituly, jejichž původci jsou orgány veřejné moci, které se při své činnosti řídí SpŘ nebo DŘ (např. finanční úřady apod.). Naopak exekuční tituly vydávané soudy, rozhodci nebo notáři budou moci soudy i nadále vykonávat. Původní záměr Ministerstva spravedlnosti k odstranění dvojkolejnosti soudní a exekutorské exekuce tedy vzal do značné míry za své.

Ustanovení § 251 odst. 2 OSŘ rovněž určuje exekuční tituly, které i nadále vykonává výhradně soud, a nikoliv exekutor․ Jedná se zejména o rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným, o vyklizení bytu nebo místnosti se zajištěním bytové náhrady. Tyto výjimky však měl zákonodárce systematicky zařadit do rovněž nově koncipovaného § 37 odst. 2 EŘ. Právě toto ustanovení (a nikoliv § 251 odst. 2 OSŘ) je určeno k taxativnímu vyjmenování exekučních titulů, které exekutor za žádných okolností nemůže realizovat.

III. Nejasnosti v přechodných ustanoveních týkající se předávaných exekucí

Pokud došlo k podání návrhu na soudní výkon před 1. 1. 2013, předají soudy vykonávací agendu, kterou nyní již nejsou oprávněny realizovat, exekutorům, aniž by výkon dokončily (čl. II. bod 2 přechodných ustanovení). Nebyl-li výkon dosud nařízen, soud jej musí nařídit, aniž by (alespoň podle gramatického vyznění novely) měl pravomoc uskutečnit úkony směřující k zajištění majetku povinného. Tuto pravomoc do doby předání spisu nemá ani exekutor. Z čl. II. bodu 3 přechodných ustanovení totiž vyplývá, že soudy mohou výkon předat exekutorovi až poté, co nabude právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Zákon výslovně nesděluje, že by soud byl oprávněn uskutečnit i jiné kroky než vydání a doručení usnesení o nařízení výkonu.

K právní moci usnesení o nařízení výkonu je třeba, aby bylo doručeno jak oprávněnému, tak povinnému (§ 206 odst. 1 OSŘ). Došlo-li tedy k podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí do konce roku 2012 a dosud o něm nebylo pravomocně rozhodnuto, bude povinný o existenci vykonávacího řízení informován ještě předtím, než ze strany soudu nebo exekutora dojde k úkonům, které směřují k zajištění jeho majetku. Exekuce z tohoto důvodu může být v těchto případech zmařena nebo podstatně ztížena.

Dovedeme si představit oponující argumentaci, podle níž soud, který dosud nerozhodl o nařízení výkonu, přestože tak musí učinit, nebo jehož rozhodnutí o nařízení výkonu do 31. 12. 2012 nenabylo právní moci, má oprávnění zajistit majetek povinného. Z logiky věci totiž vyplývá, že orgán, který disponuje pravomocí nařídit výkon a uskutečnit úkony směřující k nabytí právní moci takového usnesení, musí mít zároveň oprávnění uskutečnit nezbytné úkony směřující k zabezpečení řádného průběhu výkonu (argument a maiori ad minus). O právo výkonu exekučního titulu tedy soud přijde až ve chvíli, kdy mu vznikne povinnost předat spis exekutorovi (tedy právní mocí usnesení nařízení výkonu (čl. II bod 3 novely). Domníváme se však, že soudy k takto odvážnému výkladu nepřistoupí, neboť by se vystavily riziku, že takový postup bude posléze vyhodnocen jako nekorektní.3

K ukončení soudního výkonu (exekuce) zpravidla dochází faktickou realizací exekučního titulu, nikoli formálním rozhodnutím o ukončení výkonu (exekuce).4 V řadě případů (např. u výkonu rozhodnutí ukládajících povinnost platit peněžité plnění srážkami ze mzdy) soudy při předávání agendy exekutorům stojí před problémem, jak zjistit, zda výkon již byl ukončen splněním vymáhané povinnosti, či zda je namístě spis předat exekutorovi, protože výkon dosud trvá. Soudních výkonů, u nichž nelze bez dotazu na plátce mzdy uzavřít, zda již plnění bylo vymoženo, jsou v České republice řádově statisíce. Předávání agendy soudních výkonů na exekutory tedy bude spojeno s nezbytnou prodlevou na straně soudu, který bude muset dotazem na plátce mzdy a na oprávněného zjistit, zda výkon již byl ukončen. To samozřejmě neznamená, že by výkon po čas této nejistoty nemohl i nadále probíhat, avšak do doby zjištění, zda již byl exekuční titul realizován, zůstává pravomoc k uskutečnění procesních úkonů nutných k zabezpečení plynulého průběhu výkonu na soudu. Jiný přístup by mohl vést k přechodné paralýze exekuce.

Zákonodárce sděluje, že řízení, která byla zahájena do konce roku 2012, se dokončí podle dosavadních procesních předpisů (čl. II. bod 1, drobné výjimky viz čl. IV. bod 1 novely). Tento fakt se projeví zejména u exekucí realizovaných skrze prodej nemovitostí, neboť OSŘ v těchto pasážích od 1. 1. 2013 doznává zásadních změn (§ 335 a násl.). Ve vykonávacích řízeních zahájených před 31. 12. 2012 zřejmě nebude ani možné postihnout pohledávku manžela povinného, jak s tím počítá nový § 262a odst. 3 OSŘ, nebo provést exekuci novými způsoby, jako jsou postižení účasti povinného v obchodních korporacích (§ 320a a nasl. OSŘ), správa nemovitosti (§ 320b s násl. OSŘ), správa spoluvlastnického podílu na nemovitosti (§ 320j a násl. OSŘ). Tento závěr nezpochybňuje skutečnost, že exekutor není ani v případě návrhů na soudní výkon rozhodnutí podaných do konce roku 2012 vázán návrhem oprávněného, jakým způsobem má být exekuce provedena. Způsob provedení exekuce sice exekutor sám určí v exekučním příkazu (čl. II. bod 1 novely), je však přitom omezen dikcí přechodných ustanovení novely.

Obecné pravidlo, podle něhož se jak soudní výkony, tak exekutorské exekuce zahájené před 1. 1. 2013 dokončí podle dosavadních předpisů, je výrazně prolomeno v čl. II. bodu 7 novely. Z tohoto ustanovení vyplývá, že u exekucí, které byly původně zahájeny jako soudní výkon, exekutor povinnému zašle výzvu k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti (§ 46 odst. 6 EŘ). Je-li výzva oslyšena, provede exekutor exekuci podle EŘ v jeho znění účinném od 1. 1. 2013. Zatímco exekutorské exekuce zahájené do 31. 12. 2012 tedy proběhnou v režimu před novelou, podstatná část exekucí, jež byly původně vedeny soudem, se uskuteční v novém režimu. A to aniž by pro toto rozrůznění existoval racionální důvod.

Tento nepřirozený dualismus exekucí prováděných po 1. 1. 2013 nutí k zamyšlení, zda není namístě čl. II. bod 1 a čl. IV. bod 1 novely, podle něhož se řízení zahájená po zmíněném datu dokončí podle dosavadních právních (myšleno procesních) předpisů, pojímat restriktivně. Systematickým výkladem totiž lze dospět k závěru, že přechodná ustanovení novely mají zabezpečit, aby přenesení agendy soudních výkonů do působnosti soukromých exekutorů proběhlo plynule. V žádném případě nemají vést ke vzniku dvojího režimu exekuce, neboť právě takový stav má novela odstranit. Proto lze hájit stanovisko, že nové způsoby exekuce ustavené novelou (postižení účasti povinného v obchodních korporacích, správa nemovitosti, správa spoluvlastnického podílu na nemovitosti) lze využít u jakékoliv exekuce, bez ohledu na to, zda byla zahájena do konce roku 2012, aniž by mělo vliv, že původně byla vedena jako soudní výkon. Z téhož důvodu je možné uzavřít, že dražby nemovitostí, které proběhnou po 1. 1. 2013, se budou řídit procesními pravidly účinnými v době dražby, nikoli podle procesních předpisů účinných do konce roku 2012.

Právě popsanému výkladu přechodných ustanovení novely lze oponovat argumentem, že nastoluje tzv. pravou retroaktivitu, neboť nová úprava je pro povinného (případně i pro jeho manžela) přísnější, protože zavádí nové a širší způsoby realizace exekučního titulu. Tento argument má svoji váhu za předpokladu, že nalézací a vykonávací řízení budeme pokládat za nedílný funkční celek, který směřuje nejen ke zjištění hmotného práva, ale i k jeho prosazení. Na základě tohoto předpokladu bychom skutečně mohli dovodit, že procesní nástroje, které má žalobce (oprávněný) za účelem prosazení a vynucení svého hmotného práva k dispozici na počátku nalézacího řízení (případně v době vzniku tohoto nároku), nelze v průběhu nalézacího ani vykonávacího řízení měnit, neboť taková změna by se druhotně projevila i v reálné síle, s níž lze toto hmotné právo prosadit. Na koncepci jednoty nalézacího a vykonávacího řízení však český právní řád nestojí, neboť předpokládá, že nalézací řízení na straně jedné a vykonávací řízení na straně druhé jsou od sebe jasně odděleny svým účelem i cílem.5 Současná doktrína zároveň poměrně striktně rozlišuje mezi právem hmotným a procesním s odůvodněním, že mezi hmotněprávními a procesními vztahy existují natolik významné rozdíly, že sice spolu koexistují, ale jako dva samostatné právní fenomény.6 I tento fakt podporuje stanovisko, že v civilním procesu (včetně vykonávacího řízení) je třeba se řídit podle procedurálních norem účinných v době provedení daného procesního úkonu, nikoliv v době vzniku hmotného práva, které má být prostřednictvím návrhu na zahájení řízení nebo exekučního návrhu realizováno. Výjimkou jsou jen situace, kdy opačný závěr zcela jasně a jednoznačně vyplývá z normy procesního práva. Je otázkou, zda čl. II. bod 1, případně čl. IV. bod 1 novely jsou takto jednoznačnou normou. Domníváme se, že nikoliv.

IV. Témata, která novelizace opomenula

Přestože OSŘ a EŘ byly s účinností od 1. 1. 2013 rozsáhle novelizovány, zákonodárce se některým tématům raději vyhnul. Nelze přehlédnout, že nedošlo ke změně kontroverzního § 89 EŘ, podle něhož je-li zastavena exekuce pro nemajetnost povinného, hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Tato norma je ÚS opakovaně kritizována s tím, že exekutor nemá mít právo na odměnu a náhradu hotových výdajů, pokud oprávněný nezavinil, že exekuce musí být (např. pro nemajetnost povinného) zastavena.7 Přitom otázka financování nákladů vykonávacího řízení, jejich výše a osob, které mají nést zátěž vykonávacího řízení, je pro další vývoj exekucí zcela zásadní a zákonodárce by toto téma neměl opomíjet.

Nedůslednost zákonodárce při úpravě práv na náhradu nákladů exekuce vyplývá i z čl. II. bodu 6 přechodných ustanovení novely. Tato norma sděluje, že soudní poplatek zaplacený v souvislosti s podáním návrhu na soudní výkon rozhodnutí (položka 21 sazebníku soudních poplatků) přede dnem účinnosti novely se nevrací. O částku zaplacenou na soudním poplatku se snižují náklady exekuce. Touto formulací zřejmě chtěl zákonodárce sdělit, že exekutor má po účastníku, kterému posléze uloží povinnost k zaplacení nákladů exekuce, požadovat částku sníženou o již zaplacený soudní poplatek. Nákladem exekuce se ovšem rozumějí dva různé nároky – jednak odměna exekutora, jednak náhrada účelně vynaložených výdajů exekutora (§ 87 odst. 1 EŘ). Zákonodárce měl výslovně sdělit, která z těchto položek je o již zaplacený soudní poplatek krácena. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek lze považovat nikoli za odměnu, ale za položku, která má do jisté míry pokrýt administrativní náklady soudu na provedení výkonu, domníváme se, že exekutor si má soudní poplatek prvotně odečíst od účelně vynaložených hotových výdajů (které v řadě případů nelze paušalizovat podle vyhlášky č. 330/2001 Sb. – viz např. nálezy ÚS sp. zn. I. ÚS 2269/2010 nebo I. ÚS 923/10). Přesahuje-li nezapočtená část poplatku hotové výdaje exekutora, je třeba tuto část odečíst od odměny exekutora.

Přechodná ustanovení novely nezmiňují, zda k započtení soudního poplatku na náklady exekuce má dojít jen tehdy, když je exekuce řádně vykonána. Proto je třeba uzavřít, že exekutor musí provést zápočet i v případě, že dojde k zastavení exekuce, ať už z jakéhokoliv důvodu. Přitom není podstatné, zda povinnost k náhradě nákladů exekuce je uložena oprávněnému nebo naopak povinnému.

Povinnost exekutora k zápočtu soudního poplatku se projeví i při stanovení zálohy na náklady exekuce (§ 55 odst. 6 EŘ). Výše zálohy potřebné ke krytí předpokládaných nákladů exekuce se musí snížit o již zaplacený soudní poplatek. Jestliže tak exekutor neučiní a exekuci pro nezaplacení zálohy zastaví, soud jeho rozhodnutí o zastavení exekuce k návrhu oprávněného zruší (Svoboda, K., Problémy související s posílením „exekutorské“ exekuce {citováno 17. 8. 2013}. Dostupný z http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/art_8572/problemy-souvisejici-s-posilenim-exekutorske-exekuce.aspx.)




Fórum




Vaše jméno:
Váš E-mail:
Text:
  Opište ověřovací kód z obrázku!
   
 
  Odesláním tohoto příspěvku poskytujete souhlas se zpracováním osobních údajů podle GDPR.


 
Novinka

Získejte až 20% z provize realitní kanceláře.

Spolupráce - Provizi ve výši 20% nabízíme tomu, kdo zprostředkuje obchod, který bude naší společností úspěšně realizován.

Volejte 777 603 019

 

Kalkulátor nemovitostí

KalkultorSpočítejte si cenu vaší nemovitosti: Více o kalkulátoru

 

Poslední Aktuality a články

Luxusní byt slavného návrháře se prodal za 253 mil. korun.

Pařížský byt zesnulého módního návrháře Karla Lagerfelda se prodal za deset milionů eur (253 milionů korun). Více»

Na památkách po celé České republice začíná hlavní turistická sezona.

Na státních památkách dnes začíná hlavní turistická sezona. Tradiční termín otevření památek se letos z 1. dubna posunul kvůli Velikonocům. Více»

Investor, který vstoupí do Vít. sléváren, by měl být znám za několik týdnů.

Jméno investora, který by měl do ostravské společnosti Vítkovické slévárny vstoupit jako její nový vlastník, by mělo být známo do několika týdnů. ČTK a MF Dnes to řekl insolvenční správce Jan Mašek ze společnosti AZAM - insolvence. Více»

Společnost PlaneStation musí vyklidit vojenské letiště Líně.

Krajský soud v Plzni rozhodl, že firma PlaneStation musí do dvou měsíců od obdržení rozsudku vyklidit záložní vojenské letiště Líně. Nájemce, který letiště od roku 2000 provozuje, včera uvedl, že se ještě dovolá k Nejvyššímu soudu. Více»

Útlum uhelných elektráren dodávky neohrozí.

Výrazně však zdraží energie. Více»

Všechny články a aktuality »»